Mladá lvice Mary Duras v Liberci

V návaznosti na projekt Mladí lvi v kleci přiravil Ivo Habán pro Oblastní galerii Liberec retrospektivu Mary Duras – jedné z nejvýraznějších osobností meziválečné německy hovořící umělecké scény v Československu. Sochařská výstava láká nejen specifickou instalací v prostoru nově zrekonstruovaných Lázní, oceněných letošní Grand Prix obce architektů, ale též srovnáním Mary Duras s tvorbou jejích vrstevnic.

„Česko-německo-rakouská“ sochařka Mary Duras patřila mezi nejúspěšnější umělkyně meziválečné generace v Evropě. Narodila se ve Vídni, velkou částí svého života byla spojená s Prahou, vedle ní však žila také v Drážďanech, New Yorku, Paříži, Londýně, Hamburku a Štýrském Hradci. Její umělecká dráha je učebnicovou ukázkou nástupu žen na akademie počátkem dvacátých let 20. století a jejich suverénního vykročení na výtvarnou scénu, zde navíc do světa sochařství, tradičně považovaného za doménu mužů. Průřez tvorby Mary Duras proto doplňují také ukázky děl jejích vrstevnic, s nimiž se potkávala na domácích i zahraničních přehlídkách. Prezentovány jsou spolužačky a přítelkyně Mary Duras z ateliéru Jana Štursy, Gabriele Waldert, Marta Jirásková, Hana Wichterlová a spolu s nimi také meziválečná díla dalších německy hovořících sochařek Marty Schöpflin, Ilse Pompe a Helene Scholz-Železny. Na pozadí retrospektivy Mary Duras se tak současně pootevře pohled na dosud méně známou tvář prvorepublikové sochařské scény, která přinesla pozoruhodné výkony žen-umělkyň.

Příležitost zhlédnout uceleně tvorbu Mary Duras se českému publiku nabízí po více než padesáti letech. Díky vstřícnosti Národní galerie v Praze a velkorysé spolupráci ze strany dědiců tak může být poprvé v historii představena celoživotní tvorba klíčové umělkyně okruhu Prager Secession, která se účastnila pařížských salonů, benátských bienále a jako jediný český zástupce prorazila do Berliner Secession.

Záštitu nad výstavou převzali ředitelka Rakouského kulturního fóra v Praze, Mag. Natascha Grilj a pan Moon Hayong, velvyslanec Korejské republiky v České republice, jejíž ambasáda využívá v současnosti někdejší vilu Alexandra Schücka v Praze-Troji. Na terase vily Schück, jež patřila rodině sochařčina druhého manžela Arnolda Schücka, stála v meziválečném období monumentální socha Eva. Ta se dnes nachází ve fondech Národního památkového ústavu. Nově restaurovaná statue je prezentována v zahradě státního zámku Hradec nad Moravicí.

Modré sokly, v oblíbené barvě umělkyně

Sochařská výstava s významnou zahraniční zápůjčkou představuje ekonomicky i logisticky mimořádně náročný projekt, jehož realizace v podmínkách Oblastní galerie Liberec by nebyla možná bez podpory třetích stran a maximálního nasazení kurátora i zaměstnanců. Neodbytně se vtírá otázka, má-li takový podnik v regionální galerii na 10 týdnů a v podstatě bez propagace smysl.

Specifická instalace na modrých soklech reaguje na oblíbenou barvu umělkyně, jejíž konkrétní odstín expozicí prostupuje. Bílé sokly nesou komparace vrstevnic Mary Duras a jejích spolužaček z ateliéru Jana Štursy.

Řešení expozice se muselo vyrovnat s prostorovou dispozicí Lázní, jejichž spletité chodby v několika podlažích mohou místy působit téměř jako labyrint. Výstava dostala možnost využít dvou přímo nesouvisejících prostorů, spojených chodbou a oddělených dvěřmi. Hlavní centrální prostor podbazénové haly v podstatě neumožňoval klasické chronologické řešení. S ohledem na tyto skutečnosti a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o monografickou přehlídku mapující celoživotní dílo, bylo zvoleno architektonické řešení, v němž dochází k prolínání jednotlivých období tvorby a formální či časové celky jsou vedle sebe kladeny volně, stejně tak, jako se umělkyně v průběhu let vracela ke svým námětům. Koncept sází na intuici diváka, kterou dále podporují v expozici umístěná chronologie, projekce a téměř tři desítky dvojjazyčných rozšířených popisek. Limitující je skutečnost, že k výstavě lze přijít ze čtyřech míst, což projekt rekonstrukce zřejmě vůbec neřešil a není tedy téměř možné nasměrovat diváka předem jednoznačně k hlavnímu vstupu do expozice. Teprve další provoz Lázní si možná vynutí regulaci pohybu návštěvníků a nabídne kurátorům v prostoru podbazénové haly příležitost pro jasnější dramaturgii.

Ivo Habán, v Liberci 21. 6. 2014